Autorka: Markéta Černoušková
Nedávno jsme se při výšlapu kolem alpského skvostu Königssee s přítelem zastavili nad vodopádem, jehož proud rychle, ale ladně a hladce stékal po ohlazené skále do skalního bazénku pár metrů pod námi. Napadlo mě, jaké by to bylo sklouznout se s ním a dole se v té tyrkysové průzračné nádheře pocachtat. Přítel se zhrozil a vyčinil mi, že si neumím představit, jakou má ta voda sílu a že on by se rozhodně nevydal napospas takovému živlu.
V moci nevědomého živlu a v bublině zdání
A záhy mě to napadlo: žijeme zdánlivě svobodné životy, v nichž bychom se dobrovolně nevydali do moci něčeho, nad čím nemáme kontrolu. Přitom nás ve skutečnosti má v moci živel tak nepředstavitelně silný, že si s námi dělá, co chce – naše podvědomí. Jak vysvětluje průkopník v léčení traumatu Peter Levin: „Vědomá, explicitní paměť je jen příslovečnou špičkou mohutného ledovce. Stěží dává tušit ponořené vrstvy primární implicitní zkušenosti, která nás řídí takovým způsobem, že si to vědomá mysl nedokáže ani představit.“
Vězni vlastního dětství
Proč se tedy vydávat na nejistou cestu terapie nebo jiného způsobu sebepoznání a sebeúzdravy? Nemusíme čekat, až ta bublina praskne, přijde nějaký fakt velký průšvih, duševní strádání či fyzické onemocnění, až nás problémy zahltí a trápení se stane neúnosným. Můžeme se začít pídit po důvodech své nespokojenosti a příčinách nepříjemných pocitů a stavů ještě předtím, než nám začne docházet, že cena udržování oné bubliny zdání je příliš vysoká. Na co nejhoršího můžeme přijít? Na pravdu o sobě. A ta je často bolavá.
Kdybych se osobně nepřesvědčila o tom, jak může cesta sebepoznání, hledání pravdy a léčení niterné bolesti transformovat a ulehčit životu, tak by ke mně Gabor Maté a moudrost traumatu tolik nepromlouvali. Ale ono je opravdu možné začít objevovat kořeny svých problémů, uzdravovat stará emocionální zranění, objevovat ztracenou autenticitu, spontánnost, emocionálně růst a dozrávat, brát si zpět moc nad svým životem a začít si v něm znovu (a nebo možná taky poprvé) hrát. Protože jinak zůstáváme zraněným dítětem v dospělém těle, jsme vězni svého dětství, jak říká Gabor.
Jak na uzdravování? Co opravdu funguje v terapii? Jak funguje jednota mysli, těla a emocí v terapii. To budou hlavní tematické linky konference Soucit, všímavost a paměť těla v uzdravování, která se bude konat 8. – 9. listopadu 2024 v Kongresovém centru Praha.
Podíváme se, jak naše duševní zdraví a často i fyzický stav souvisí se zážitky z dětství, se stavy naší mysli a s našimi emocionálními stavy. Psychologové a terapeuti odprezentují, co v psychoterapii vlastně znamenají soucit, všímavost a somatická práce, a jak to v praxi vypadá. Záměrem konference je představit některé novější psychosomatické směry v terapii a demonstrovat jejich společné principy.
Unikátností konference je možnost vyzkoušet si v rámci workshopů terapeutické směry na vlastní kůži – metody, které nejsou běžně veřejnosti přístupné. Specifickými směry v terapiích zájemce provedou Jan Benda (ČR), Kevin Young (Severní Irsko), Barbara Guevera (Portugalsko), Kamila Němečková (ČR), Rhoda Schuling a Marleen ter Avest (Nizozemsko).
Kdy: 8. – 9. 11. 2024
Kde: Kongresové centrum Praha, 5. května 1640/65, Praha
Vstupenky a informace: https://www.bodymindunity.com/konference-podzim/